110km náročné cyklistiky za duchem Lovčenu a fantastickými výhledy

Začneme pěkně zostra 18km dlouhým stoupáním z Budvy do sedla Brajići, tedy zhruba do nadmořské výšky 800m. Pokud jsme Vás neodradili a již nejste na úplně jiné stránce J, můžeme pokračovat příjemným sjezdem do Cetinje. Bývalé královské město země bylo založeno koncem patnáctého století a nachází se zde mimo jiné Národní muzeum Černé Hory, Historické muzeum, Umělecké muzeum atd.. Za návštěvu pak stojí také Cetinjský klášter. Zde je dobré si oddechnout, prohlédnout některou z pamětihodností a určitě se posilnit.

Následujících 20 km v kuse bude již jen a jen do kopce! Míříme do NP  Lovčen k nejposvátnějšímu místu černohorců na Jizersky vrch (1657m.n.m.) s Njegošovým mauzoleem. Serpentiny jsou místy pěkné ostré. Je zde vidět spousta spadlých aut, která uvízla v korunách stromů na prudkých srázech.Na jednom místě jich na sto metrech napočítáváme pět - evidentně zatáčka smrti. V poslední zatáčce pod vrcholem jsou ještě pěkné pozůstatky sněžných bariér! Kdo chce do mauzolea čeká na něj ještě 461 schodů! Nyní je třeba si vychutnat kouzlo okamžiku pokochat se výhledy přes značnou část hornatého vnitrozemí této země.

Krátkým sjezdem se přesuneme k sedlu pod Širovnikem. To nás dělí od dalších impozantních výhledů, ale tentokráte směrem k pobřeží a moři. Za příznivého počasí spatříte i obrysy italské pevniny. 28 km dlouhé klesání s nezapomenutelným pohledem na záliv Boka Kotorská je obrovským zážitkem a zaslouženou odměnou za litry potu v předchozích dlouhých kopcích.  Nejprve Vás čeká 12 serpentin Lovčenských a pak ze sedla Krstac (926 m.n.m), dalších 26 serpentin Kotorských až do průsmyku Trojica. Trasa je fantastická i pro motorkáře. Pokud Vám zbývá sil a máte ještě čas, zpět do Budvy je lepší jet přes vesničky po staré silničce. Kdo se chce do cíle dostat rychleji musí využít hlavní silnici s velkým provozem, nebezpečně jsme se na ní však rozhodně necítili.

• horský profil stoupání hlavní stoupání 18km a 20km
• 105-115 km
• 7-8 h čisté jízdy
• nejvhodnější kolo trekové či krosové

přesná mapa a profil trati zde

Lovčen národní symbol Černé hory

Pohoří Lovčen se zvedá přímo od moře do výšky přes 1700 metrů. Jeho nejvyšší část byla v roce 1952 vyhlášena národním parkem. Pro Černohorce je Lovčen posvátným pohořím a národním symbolem. Podle něj se celý stát jmenuje – skály Lovčenu se po dešti zbarví do černa. Ve vápencovém masivu Lovčenu se nachází nespočet hlubokých propastí, mnohé z nich teprve čekají na průzkum. Svahy Lovčenu přijímají ročně nejvíce vodních srážek v Evropě - až 4600 mm! Botanici zde určili více než 1300 druhů rostlin, ornitologové na 200 druhů ptáků.

„Lidé, já jsem buď v ráji, nebo na Měsíci“, prohlásil nadšeně Bernard Shaw po té, co vystoupil na vrchol Lovčenu.

Petar II Petrovič Njegoš – největší osobnost černohorských dějin

Význam je zdůrazněn tím, že je zde pochován Petar II Petrovič Njegoš (1813-1851), vážený černohorský básník, filosof, vladař a národní vůdce, který je největší postavou černohorských dějin. Podle černohorské tradice si Njegoš přál být pohřben na Lovčenu, ale nikoli na jeho nejvyšším vrcholku. Byl totiž přesvědčen, že Černá Hora bude mít v čele významnější osobnost než je on sám, a ta pak bude mít právo spočinout na nejvyšší hoře. Příliš velký strach z možného tureckého plenění vedly pozůstalé k umístění jeho ostatků nejprve do Cetinje, než bylo tělo v roce 1855 převezeno do malé kaple na vrcholu. Kaple byla na jeho počest postavena již v letech 1845-1846 strýcem Petara II. V průběhu první světové války, v roce 1916, Rakušané hrobku zničili a tělo putovalo zpět do Cetinje. Stavba mauzolea začala až při příležitosti 100. výročí úmrtí velkého vládce, za vlády Josipa Broze Tita, dle projektu chorvatského sochaře Ivana Meštroviče a v roce 1974 byla dokončena. Tak si Tito, ve snaze zavděčit se Černohorcům, vzpomněl na Petra Njeguše