V dějinách každého národa najdeme události obestřené legendami probouzející nesmírnou národní hrdost.  Právě lítý boj o uhájení Massady je pro židy symbolem touhy po nezávislosti. Pohnutý osud obránců vzbuzuje úctu všech kteří se s jejich  příběhem seznámí – buďte to i Vy.

Zrod „nedobytné“ pevnosti v oblacích

Když v r. 44 př. Kr. propuklo povstání v Jeruzalémě a zemi začali obléhat Parthové, stalo se vhodným útočištěm pro královskou rodinu a početnou posádku. Navzdory bohatým zásobám jídla ale docházela voda a podle tradice se měl v den, kdy už chtěli obránci kapitulovat, spustit liják a boj mohl pokračovat. Parthové byli nakonec vytlačeni a Herodes se rozhodl osvědčenou pevnost přebudovat. Během šesti let otroci Massadu přebudovali k nepoznání, vznikly rezervoáry pro dešťovou vodu, dřevěné akvadukty, jež bylo možno v případě ohrožení strhnout a hlavně obří vodní cisterny, které poskytovaly obléhaným vodu na roky. Cisterny šly uzavřít, aby se voda nekazila. Vyrostly zde i mocné hradby o celkové délce 1400 m, vysoké 20 m a s 37 věžemi, Massada se tedy stala pevností ve své době nevídanou. Byly zde i dva královské paláce, dvoje lázně a na 20 hal na skladování proviantu. V letech 6-66 po. Kr. byla pevnost sídlem římských jednotek.

Jak se roku 66 leganda zrodila?

V r. 66 ale propuklo protiřímské povstání za osvobození Judeji vedené Zeloty, kteří pevnost obsadili. Téhož roku přicházejí na popud císaře Tita legie, které povstání likvidují. Po pádu Jeruzaléma je Massada posledním útočištěm svobodných Židů, schovávala se jich zde necelá tisícovka.  V roce 72 proti pevnosti vytáhla X. legie v čele s Flaviem Silvou, ale pevnost se ukázala nedobytelnou. Židé dokonce provokativně lili vodu po svazích dolů, aby ukázali žíznícím Římanům svou převahu. Důmyslní římští vojevůdci nakonec rozhodli, aby se postavil násep do výše hradeb, po kterém by legionáři snadno vystoupali a město dobyli. Po dokončení náspu začalo obléhání a byly zapáleny hradby Massady.

Hrdinský konec obránců

Pro pouhých 960 obránců nastala kritická situace, přesto se odmítli vzdát. Velitel Eleazar ben Jair přesvědčil totiž posádku, že je lepší čestně a hrdinně zahynout než padnout do otroctví. Protože jim však náboženství zakazovalo sebevraždu, muži nejdřív podřízli nožem ženy a děti, pak se zabíjeli navzájem. Když už jich zbylo jen deset, losovali mezi sebou, kdo popraví devět ostatních a pak poruší boží zákon vlastní smrtí. Ještě předtím ovšem zapálili všechno kolem, aby nepřátelům nezbyla ani jejich těla.

Jak legenda překročila zdi zbořené Masady

Dvě ženy však obětovat své děti nedokázaly. Pečlivě se s nimi ukryly a poté, co je Římané zajali, podaly svědectví o události, kterou posléze popsal dějepisec Joseph Flavius - ovšem bez udání polohy místa. Z toho důvodu, i proto, že pevnost leží v neobydlené, nehostinné poušti, kde písek zavál všechny stopy, se ji dlouho nikomu nepodařilo najít. Archeologové její základy odkryli až v roce 1956.

  Dnešní Massada

je turisticky přístupná, pořádají se sem výpravy od Mrtvého moře, které je z jejích hradeb jako na dlani. Při dobré viditelnosti jsou vidět i břehy Jordánska. Nahoru vede lanovka, ale horu lze zdolat i pěšky. Jedná se asi o hodinový výstup. Na hoře samotné lze spatřit zbytky rozsáhlého opevnění, Herodova paláce a očistných lázní, je odtud výhled na širé okolí i obrys osudového římského tábora na úpatí. Vojáci zde skládají přísahu, konají se tu svatby, křty a jiné slavnostní akty.