Efesos se řadí k nejvýznamnějším rozpadlým městům západního světa. První řecké město vyrostlo na tomto místě kolem roku 1000 př. Kr. a postupně se stalo věhlasnou metropolí na břehu Malé Asie. Místo bylo známé ale již ve 2. tisíciletí př. n. l., neboť se nám dochovalo v chetitských textech jako významné středisko pod vlivem chetitské a mykénské kultury.

Město jehož pozůstatky dnes můžeme obdivovat, založil ve 4. století př. Kr. nástupce Alexandra Velikého Lysimachos. Největšího rozmachu zaznamenalo za Římanů, kdy zde žilo kolem 250 000 obyvatel a Efesos byl druhým největším městem Římské říše. Z tohoto období také pochází většina dochovaných památek. Naopak postupný ústup moře znamenal i zánik tohoto centra obchodu a vzdělanosti.

Dominanty dochovaného města:

Divadlo vytesané do úbočí hory Pion bylo schopné pojmout až 50.000 diváků!

Kolonádová ulice s množstvím jónských i korintských sloupů

Hadriánův chrám - vystavěn r. 123 na počest císařovi návštěvy

Celsova knihovna - vybudována r. 114-117 je ikonou dnešního Efesu

Původně měla sloužit jako hrobka pro římského guvernéra Celsuse, pro něhož ji postavil jeho syn. Hrobka obsahovala několik tisíc svitků obsahujících veškeré soudobé vědění světa Ozdobena sochami Sofií (moudrost), Arate (ctnost), Ennoiu (intelekt) a Episteme (vědění) reprezentující uvedené hodnoty.